2016-01

Vloženo 7. dubna 2016, zobrazeno 9057×

Nevím proč, ale extrémy typu stanování na sněhu mne od malička velice lákají. A když se k tomu přidá ještě moje tolik oblíbená lokalita Dolomit... No prostě na této akci Michala Balady jsem nesměl chybět. Měl jsem sice trochu obavy, jestli to zdravotně a fyzicky zvládnu po té mé dlooouhé nemoci, ale když trénink pod Králickým Sněžníkem 2016-01 dopadl na výbornou, rozhodl jsem se jet. Počasí před odjezdem vypadalo perfektně, teploty stouply. Až po příjezdu nám došlo, že to počasí trošku přehnalo. Bylo extrémně krásně, pro fotografa nic moc. Zcela jasná obloha není to pravé... Mráčky jsme viděli jen výjimečně a když už byly, tak zastiňovaly slunce. Těšil jsem se na sníh, když u nás doma ho letos moc nebylo. Jaké však bylo moje překvapení při průjezdu zcela holou Cortinou. Letošní způsob zimy se mi zdá nějaký podivný... Ještě že trošku sněhu bylo alespoň nahoře na sedlech.
Měsíc byl zrovna v úplňku a svítil tak silně, že se bez problémů dalo číst. Místo východu slunce jsme tedy spíše zkoušeli fotit západy měsíce. Občas se nám podařila fotka s obojím. Na jedné straně vycházející slunce osvítilo skálu, za kterou šel spát měsíc.
Tentokráte jsme se pohybovali v lokalitách Passo Falzarego a Passo Giau. Už jsem zde byl několikrát, přesto na pořádnou fotku stále čekám. A ani letos se to moc nevyvedlo. Počasí příliš krásné, mraků minimum, sníh no škoda mluvit. S napětím jsme očekávali každý východ i západ slunce, jak se skály zabarví. Ale nějak se jim nechtělo. Pár fotek s pěkně barevnými vrcholky jsem sice přivezl, ale spokojený nejsem. Ke konci týdne se dlouho očekávané mraky ukázaly, ale vždy v nevhodnou dobu a ještě k tomu na nevhodném místě. A tak jsme dvakrát východ slunce bohužel ani neviděli.
Kousek od Cortiny se nachází údolí Fanes. Lákalo mne to se tam zase podívat. Předposlední a poslední den jsem se proto vydal na výlet. Údolím protéká dravá říčka, která část své cesty překonává ve vysokých vodopádech. V létě jsme pod vodopády procházeli feraty. V zimě jsem se k prvnímu z vodopádů málem ani nedostal. Všude bylo velké množství ledu. Z každé spáry, ze které v létě kapala voda, visel rampouch. Když vody bylo více, tak celé kaskády rampouchů. Škoda jen, že údolí je tak hluboké, že sem slunce nesvítí. Fotky by byly hezčí. Proto jsem se těšil na druhý z vodopádů, který bývá sluncem osvětlený. Jenže ouha - díky teplotám nad nulou všechen led z vodopádu zmizel. Tak jsem se alespoň pokochal a vydal se na návrat domů. Fotografický týden skončil. Už se těším na podzim, kdy sem pojedu zas! Je stále se ještě co učit. Chceš se přidat? Napiš!