2011-12

Vloženo 16. března 2016, zobrazeno 3468×

Vůbec moje první toulání krajinou s jediným cílem fotografovat východ a západ slunce jsem uskutečnil počátkem prosince 2011 pod vedením Michala Balady.
Od počátku to bylo velmi zajímavé. Stále jsme napjatě sledovali počasí, po sněhu ani památky. Ve čtvrtek se to ale změnilo, byla velká mlha. V pátek před odjezdem naposledy kontroluji kamery, mlha se mírně zvedla a všude leží sníh, spousty sněhu! Po příjezdu na místo jsme zjistili, že napadlo přes 50 cm sněhu. Cesta v tomto čerstvém polotěžkém sněhu byla velmi náročná. Tak tak jsme se vyškrábali nad sjezdovky v Dolní Moravě, postavili stany a zalehli. Ráno všude vládla mlha a docela slušný vítr. Vydali jsme se na další cestu. Na další nocležiště jsme měli ujít 8 km. V čerstvém hlubokém sněhu to však bylo skoro nemožné! A ještě vítr šlehal do tváří tak, že jsme občas museli jít se zavřenýma očima. GPSka hlásila postup asi 1,5 km za hodinu. S tím nikdo z nás nepočítal. Často jsme zastavovali, odpočívali a posilňovali se. Nakonec skoro za tmy jsme dorazili na úpatí Králického Sněžníku. Někteří natolik vyčerpaní, že nemohli ani postavit stan. Společnými silami jsme to po chvilce odpočinku zvládli a velmi brzo jsme spali.
V noci mne budí prudké světlo. Říkám si-průšvih, našli nás a teď bude problém. Vylézám ze stanu a nestačím se divit! Je naprosté jasno a měsíc v úplňku svítí, že se dají číst noviny. Kolem nás všude neskutečná krása. Budím Michala, který rád vylézá. Spolu se hodně dlouho kocháme a povídáme si.
Ráno vstáváme hodinu před východem, všude jasno, jen na východě sem-tam mráček. A v údolí se válí mlhy. Prý skoro ideál, slyším od zkušenějších fotografů. Mrzne až praští a včerejší námaha je rázem zapomenuta. Každý staví stativ, zkouší objektivy a fotí co to jde. Když se slunečný kotouč začíná objevovat zpoza Pradědu a začíná osvětlovat úbočí Králického Sněžníku již jen tiše cvakáme, abychom nerušili tu až neskutečnou krásu.
Po dvou hodinách příroda zatahuje oponu a představení končí. Nad nás se vrací mlha, jen občas, jak kužel baterky, prosvitne sluníčko. Rychle balíme stany a vydáváme se na návrat do údolí.
Tento víkend byl pro mne první fotografický. Příroda mi v těchto dvou dnech ukázala, že nedá nic zadarmo, že vše si musíme zasloužit a tvrdě o to bojovat! Pak to teprve stojí za to. A tak to má být! Díky, moc díky.